Velitelé letek do Kadetky
V kádrovém složení v letectvu hrají velitelé letek významnou roli. Z jednoho pohledu jsou to nejnižší koncové stupně velitelského systému, ovládající masu pilotů a realizující shora přicházející rozkazy a pokyny do praxe. Mají s piloty bezprostřední kontakt a všechny nutné informace k úspěšným aktivitám letectva.
V jednu dobu se velitel letectva rozhodl zvýšit odborné a teoretické znalosti velitelů letek v bombardování a ve vzdušných střelbách. Byl uspořádán speciální půlroční kurz pro třicet velitelů letek. Místo konání Košice – Kadetka.
Lektorem střeleb a bombardování byl mladý inženýr, teoretický specialista z Košic. Lektorkou matematiky a fyziky byla mladá profesorka z Košic. Výuka byla náročná, každou hodinu několik popsaných tabulí vzorců, odvozování, dedukování a k tomu pravidelné testy.
My piloti jsme se navzájem znali z předcházejících let činnosti u letectva. Popularitou mezi námi vynikal Charles /Karel/, který měl ke všemu poznámky a komentáře. Měl trochu potíže s matematikou, a když mu něco konečně došlo, patřičně to pokaždé dával najevo. Proslul například následujícím výrokem.
„Váha ocelové tyče…“, používal to místo pozdravu, a vzápětí vysypal vzorce.
Z testů byl nervózní a před testem si na lavici rozložil různé uklidňující léky jako meprobamat a podobně. Při jednom těžším testu z matematiky, po rozdání otázek profesorkou, na mne přes celou třídu zavolal.
„Hans, já tady mám rovnici, ze které se mi ztopořilo přirození“.
„Tak teď jsem pochopil, k čemu může být matematika dobrá“, odpověděl jsem mu.
Mladá profesorka měla ruměnec na tvářích, ale neodvážila se na naše pubertální řeči reagovat.
V kurzu byl zajímavý režim. Pokud absence nepřekročila 3%, nikdo nezjišťoval, kdo a proč chybí. Takže povolené absence bylo soustavně zneužíváno.
Velel nám plk. Brhel, kterého jsme za celý kurz ani pořádně neviděli. Čas od času jsme dostávali volno k návštěvám rodin. Charles, který se rád předváděl, nás nutil při jízdách vlakem nastupovat do posledního vagonu k zadnímu oknu. Když se vlak rozjel a Košice začaly mizet v zadním okně, poklekl u okna, sepjal ruce a přednesl svoji modlitbu: „Kadetka a Brhel, polibte mi p…“.
Tím samozřejmě vyjadřoval svůj negativní vztah ke vzorečkům.
Jan "Hans" Voráč