Stratojet
Stratojet
Charakteristickým rysem činnosti u stíhacího letectva bylo střídání značného počtu lidí v kolektivu . Kolektiv o počtu desítek až šedesáti lidí zabezpečoval pozemní přípravy na létání, zúčastňoval se rozborů i dalších společných akcí. Při činnosti v letounu, už byl však stíhací pilot sám.
To však nebránilo tomu, aby se mladí lidé ve větším kolektivu při pozemní činnosti nebavili vtipkováním, provokováním a kritizováním, většinou za účelem pobavení ostatních. Při takovém vzájemném soužití se hlavně poznávali, ale také vyplouvali na povrch jejich charakterové přednosti, nedostatky, vady a abnormality. Ty byly příčinou různých provokací a vtipkování.
Tak například byl u pluku jeden velitel roje, který svým chováním a jednáním dával najevo ostatním pilotům své mimořádné schopnosti a zkušenosti. Potrpěl si na zvýšenou pozornost a obdiv vůči své osobě. To nemohlo uniknout ostatním pilotům a především Viliamovi, kritikovi všech negativních jevů. V jeho hlavě se zrodil plán, který měl velitele roje Frantu, sesadit z jeho „nadpozemských výšin“. Při jedné polední přestávce vyhledal Frantu a řekl mu: „Kde jsi člověče, už po třetí tě hledali ze štábu. Jsou tady filmaři. Máš se okamžitě převléct do vycházkové uniformy a máš čekat ve 13 hodin u Stratojetu, budou tě tam filmovat“.
Pro namyšleného velitele roje to znamenalo, aby ve velmi krátké časové lhůtě zvládnul přesun na svobodárnu, převlékl se do vycházkové uniformy a pak stihnul přesun téměř tři kilometry ke Stratojetu. To byla maketa amerického strategického bombardéru středního doletu s označením B-47 ve skutečných rozměrech. Rozpětí křídel 35 metrů, délka 32 metrů a výška 8 metrů. Stratojet, jako věrná kopie bombardéru ze dřeva a plachtoviny, sloužil k nácviku zteče na pozemní cíl, pokud bylo na okruhu nad letištěm volno. Proto byl umístěn několik stovek metrů ve volném prostoru vedle vzletové dráhy. Nic vzdálenějšího už Viliam vymyslet nemohl.
Na Viliamova slova Franta okamžitě ukončil oběd a zanedlouho jsme z okna jídelny zahlédli Frantu, jak ve vycházkové uniformě pádí ke Stratojetu, aby stihl doběhnout včas. Všem nám okamžitě došlo, o co kráčí. Jenom Frantův sebehodnotící sklon přehlušil rozumovou úvahu a ostražitost vůči Viliamově vynalézavosti.
Bohužel, filmaři se nedostavili ani po značně dlouhé době a Franta po delším netrpělivém vyčkávání pod Stratojetem pochopil, že se chytil do Viliamovy pasti. Na každém dalším shromáždění či setkání třeba v jídelně, sklízel Franta úsměvné pohledy všech ostatních pilotů.
Jan "Hans" Voráč