Stěna smrti
ÚLZ /Ústav Leteckého Zdravotnictví/ bylo místo, kam všichni piloti museli povinně chodit na pravidelné zdravotní prohlídky, jedenkráte až dvakráte za rok. Účelem bylo, nedopustit aby obyvatelům létaly nad hlavami letouny nebo dokonce nadzvukové letouny, řízené piloty, trpícími různými chorobami. Piloti byli odesíláni na prohlídky koordinovaným systémem řízeným z ÚLZtu.
Standartní postup při prohlídce byl následující. Pilot nejprve navštívil dispečera ÚLZtu, který vytáhl ze „stěny smrti“ jeho zdravotní dokumenty. „Stěna smrti“ se říkalo velké stěně za stolem dispečera, na které byl obrovský regál. V regálu byla v abecedním seznamu uložena zdravotní dokumentace všech pilotů v republice. Pravá strana regálu zabírala asi dvě třetiny jeho velikosti a obsahovala zdravotní dokumentaci žijících pilotů. Levá strana byla třetinová a obsahovala dokumentaci již mrtvých pilotů. Při každé prohlídce jsme očekávali zda uvidíme, jestli se hranice levé strany posunula na námi odhadovanou hranici. Levá strana se totiž pomalu ale jistě prolínala do pravé strany. Smutnou perspektivou pilotů byl přesun z pravé na levou stranu, k „levičákům“.
Bodem číslo dva byla při prohlídkách návštěva laboratoře, kde nám byla pravidelně odebírána krev a moč. Mezi sestrami tam pracujícími byla jedna starší sestra, které ta práce zcela zřejmě lezla na nervy. Odebrala nám vždy krev, dala šampusku a říkala.
„Běžte se na toaletu vymočit do jedné třetiny šampusky!“
Byl jsem v laboratoři náhodně přítomen při prohlídkách Kbelských dopraváků. Jeden se právě vracel z toalety se šampuskou vrchovatě naplněnou tak, že byl problém jí nést, aniž by se ukáplo. Sestra když to uviděla, dostala záchvat vzteku a začala na něj řvát.
„Řekla jsem Vám močit do jedné třetiny, kdo se má pořád ráchat ve vašich chcankách“.
Kbelák zůstal ledově klidný a řekl.
„To nevadí, sestřičko, já trochu upiju“.
Přiložil šampusku ke rtům a upil chcanky do třetiny. Sestra ztuhla s otevřenými ústy jako štolverk. Ostatní Kbeláci se radostně šklebili. Hned jsem pochopil, že jde o nějakou malou provokaci. Kbeláci si totiž nevrlou sestru pamatovali a připravili se na ní. Dotyčný pilot si přinesl vlastní šampusku a na záchodě si do ní nalil pivo.
Zdravotní dokumentace pilota obsahovala veškeré záznamy všech jeho prohlídek v průběhu služby u letectva. Jeden z lékařů byl pověřen účastí na zdravotním sympoziu vojenských lékařů, konaném v rámci Varšavské smlouvy v Budapešti. Měl referovat o zdravotním stavu pilotů v Československu. Byli jsme v té době v ÚLZtu na týdenním přetlakovém dýchání, předepsaném při přeškolování na Mig-19. Doktor přišel za námi a řekl.
„Chlapi, vy se tady flákáte a já padám na hubu“.
Vysvětlil nám, o co jde a my jsme mu za flašku slivovice slíbili pomoc. Vypisovali jsme z kartotéky všechny choroby pilotů. Od té doby si myslím, že když piloti, u kterých jsou velice tvrdé nároky na zdravotní stav, mají tolik neduhů, nemůže asi u ostatních lidí existovat jediný zdravý člověk.
Jan "Hans" Voráč